Norsko – Jindra Chmátal

Moje přežívání v Norském království

Stejně jako většina vysokoškolských vyjíždějících studentů jsem byl vypuštěn do volné přírody. V mém případě se jednalo o divoké krásy Skandinávie. Nutno podotknout, že jsem do Norska jel s poměrně neutrálním očekáváním. Jediné, co jsem do té doby věděl o tomto státě pocházelo spíše z detektivních noir příběhů a legend. Jako většina českých obyvatel se moje hlubší (povrchní) znalosti omezovaly spíše na okolní země našeho státu a Skandinávie byla takovým neprobádaným koncem světa. Před příjezdem jsem zjistil, že tato severská monarchie patří mezi nejbohatší státy světa díky svým zásobám ropy a plynu. To se také přímo odráželo při procházení ulic, kdy velká část aut nesla logo společnosti, které český vesničan v té době nedokázal identifikovat. Za použití selského rozumu jsem následně vydedukoval, že se musí tedy jednat o Teslu, protože v Čechách je toto auto spíše něco jako mýtus, který údajně existuje, ale nikdo ho nikdy neviděl. Zároveň jsou ulice velmi čisté a člověk má na jednom konci města les, kopce a tundry a na druhém krásný výhled na sytě modré moře…na kterém se hrdí tyčí ropná rafinérie.

Norové působí poměrně zvláštním dojmem. Po určitém čase nabudete dojmu, že jde o národ podobný naší milé vlasti. Norové jsou konzervativní jak vůči sobě navzájem, tak vůči cizincům (I když rozhodně méně než Češi). Jejich jména jsou pro cizince také téměř nevyslovitelná a přízvuk zní jako kdyby ho jen předstírali. Zároveň si velmi brzy všimnete, že většina lidí vypadá jako členové jedné rozsáhlé blonďaté a vysoké rodiny. Potkat Nora, který nemá téměř dva metry je jako najít v Praze podnik, kde pivo stojí 30 Kč. Je to časově náročné a prakticky nemožné.

Zajímavý je i místní způsob stravování. Norská kuchyně se skládá převážně z ukradených receptů ze západní Evropy a USA. Příkladem jsou vafle, lasagne a nenápadně obšlehlé fiskeburgery, což je podezřelé vypadající rybí hmota, která jak název napovídá je údajně kopií klasického burgeru. Časem tak zjistíte, že tradiční kulinářství téměř neexistuje a národním pokrmem jsou sladkosti prodávané na váhu ve většině obchodů. Na druhé straně pro příznivce mořských plodů není problém sehnat kraby, krevety, humry nebo kaviár, které se po obchodech válejí v takovém množství, že máte pocit jako byste byli ve zverimexu.

Kreativní je také systém školství. Velmi se zde dbá na otevřenou diskuzi. To ovšem může vyústit v horlivé debaty, která se naprosto odkloní od původního tématu, takže po pár desítkách vyučovací hodiny ztrácíte pojem o časoprostoru. Jinak se dá říci, že zde studenta nic zvláštního nepřekvapí. Podobně jako na VŠE má člověk přednášky a povinná cvičení. Studenti se podobně jako v Čechách snaží zapojovat co nejméně a tváří se, že zde jsou omylem nebo na výletě.

Jednou z nejzapamatovatelnějších věcí, kterou jsem v mnou obývaném městě Kristiansandu postřehl byl noční život. Přesněji vpouštění do klubů. Bodyguardi se na Vás podívají a čistě podle vaší grimasy soudí, zda budete nebo nebude vpuštěni do podniku, abyste se mohli dál ve dvě hodiny ráno věnovat civilizované zábavě. V případě, že Vás dovnitř nechtějí pustit stačí párkrát obejít ulici a nenápadně se vrátit za deset minut, než ochranka zapomene, že jste se jí nezamlouvali.

Musím říci, že výjezd do Norska byl opravdu zajímavý a originální zážitek. Zahraniční studium je zkušenost, kterou člověku už nikdy nikdo nevezme. Pokud váháte vyjet do jiné země pamatujte si, že v Čechách můžete být celý život, ale možnost Erasmu už Vám zpětně nikdo nevrátí. Stejně jako mě nikdo nevrátil ty párty světýlka, co nám kvůli koronaviru zavřeli ve společenské místnosti a do mého odjezdu ji neotevřeli. No stane se.