Modré oči, které naslouchají

Co nám více než pět tisíc interakcí se sociálním robotem Robin prozradilo o péči o seniory

Více než pět tisíc promluv. Tři zařízení dlouhodobé péče na Vysočině. A jeden robot s výraznýma modrýma očima. Analýza dat ze sociálního robota Robin poprvé ukazuje, jak s ním lidé v reálném prostředí českých zařízení komunikují. Výsledky odhalily překvapivě silnou roli hudby, význam každodenního režimu i to, že stejný robot může v různých zařízeních získat odlišnou roli.

Robin není člověk. Přesto mu lidé pokládají otázky, žádají ho o písničky a reagují na jeho přítomnost. Právě tisíce těchto drobných interakcí se nyní staly zdrojem dat pro analýzu realizovanou v rámci projektu DIGI4Care.

A co se skrývá za Robinovýma modrýma očima? Především hudba, každodenní rutina a překvapivě různorodé způsoby komunikace.

5 129 promluv z reálného prostředí

Analýza vychází z dat získaných během reálného používání sociálního robota Robin ve třech zařízeních: Sociálním centru Kraje Vysočina, Alzheimer Home Jihlava a Domově pro seniory Jihlava-Lesnov.

Nejde přitom o laboratorní experiment ani předem připravené scénáře. Výzkumníci pracovali se záznamy interakcí vzniklými při běžném využívání robota v každodenním provozu zařízení.

Po vyčištění dat bylo analyzováno celkem 5 129 promluv. Největší část pocházela ze Sociálního centra Kraje Vysočina, kde bylo zaznamenáno 3 687 promluv. V Alzheimer Home Jihlava analýza zahrnovala 689 promluv a v Domově pro seniory Jihlava-Lesnov dalších 753.

Výzkumný tým sledoval nejen množství a délku interakcí, ale také čas, kdy lidé s robotem komunikují, nejčastěji používaná slova a rozdíly mezi jednotlivými zařízeními.

Robine, zahraj písničku

Pokud bychom měli výsledky shrnout jedním slovem, byla by to hudba.

Mezi nejčastějšími výrazy v komunikaci se objevovala slova spojená s hraním, písničkami a lidovou hudbou. Nechyběla ani jména známých českých zpěváků, například Karla Gotta nebo Waldemara Matušky.

Hudební interakce výrazně převládaly nad informačními nebo běžně konverzačními funkcemi robota.

Právě tento výsledek ukazuje, že hodnota sociálního robota nemusí spočívat pouze v jeho schopnosti vést komplikovaný rozhovor. Pro klienty zařízení může být důležité i to, že nabízí jednoduchý a snadno dostupný způsob interakce.

Požádat o oblíbenou písničku je snadné. Nevyžaduje dlouhé vysvětlování ani složité ovládání. Hudba zároveň může otevírat prostor pro vzpomínky, aktivizaci a další kontakt s okolím.

Robin se tak v praxi nestává pouze „robotem, který mluví“. Data naznačují, že jednou z jeho nejvýraznějších rolí je být prostředníkem k hudbě.

Robin má svou špičku. Přichází po obědě

Data odhalila také výrazný časový vzorec.

Napříč všemi třemi zařízeními dosahovala četnost interakcí svého maxima mezi 13. a 14. hodinou. V Sociálním centru Kraje Vysočina a Alzheimer Home Jihlava byla největší aktivita zaznamenána ve 14 hodin, v Domově pro seniory Jihlava-Lesnov již ve 13 hodin.

Robin tedy podle výsledků není využíván rovnoměrně během celého dne.

Jeho používání se koncentruje do konkrétních částí denního režimu zařízení. To naznačuje, že sociální robot se postupně začleňuje do struktury každodenních aktivit a jeho využití může souviset s organizací aktivizačních činností.

Pro budoucí zavádění podobných technologií jde o důležitý poznatek. Nestačí pouze přivézt robota do zařízení a očekávat, že jej budou klienti spontánně používat po celý den. Technologie vstupuje do již existujícího prostředí, které má vlastní rytmus, pravidla a pracovní procesy.

Tři zařízení, tři různé způsoby komunikace

Přestože šlo ve všech případech o stejného robota, komunikace se mezi zařízeními lišila.

V Alzheimer Home Jihlava byly interakce v průměru kratší a jednodušší. Častěji měly strukturovanou podobu založenou například na pozdravech nebo jednoduchých požadavcích.

V Domově pro seniory Jihlava-Lesnov byly promluvy o něco delší a objevovalo se více požadavků a otevřených otázek typu „proč“ nebo „co“. Komunikace tak měla více dialogický charakter.

Sociální centrum Kraje Vysočina zaznamenalo nejen největší množství interakcí, ale také nejvyšší variabilitu komunikace.

Rozdíly sice nejsou jednoduchým žebříčkem „lepšího“ a „horšího“ používání robota. Naopak. Ukazují, že způsob interakce může ovlivňovat prostředí zařízení, každodenní režim, způsob práce s technologií i charakteristiky klientů.

Stejný robot tedy nemusí všude fungovat stejně.

A právě to může být jeden z nejdůležitějších výsledků celé analýzy.

Robot se musí přizpůsobit prostředí. Ne prostředí robotovi

Výsledky naznačují, že univerzální scénář chování sociálního robota nemusí být ideální cestou.

Pokud klienti v jednom zařízení využívají Robina především k jednoduchým a strukturovaným interakcím, zatímco jinde s ním vedou více dialogickou komunikaci, technologie by měla být schopna na tyto rozdíly reagovat.

Budoucí sociální roboti by tak mohli zohledňovat kognitivní profil klientů, denní režim zařízení nebo charakter komunikace v konkrétním prostředí. Analýza zdůrazňuje potřebu kontextově citlivého a adaptivního nastavení sociálních robotů.

Nejde tedy jen o otázku, co robot umí.

Stejně důležité je, kde se nachází, kdo s ním komunikuje a jakým způsobem je zapojen do každodenní péče.

Za modrýma očima jsou data

Sociální robot může na první pohled zaujmout vzhledem, hlasem nebo schopností reagovat. Právě Robinovy výrazné modré oči přirozeně přitahují pozornost klientů i návštěvníků.

Pro výzkumný tým projektu DIGI4Care však Robin představuje také zdroj cenných poznatků o tom, jak technologie skutečně vstupuje do prostředí dlouhodobé péče.

Analýza více než pěti tisíc promluv ukázala tři výrazné vzorce: dominantní roli hudby, koncentraci interakcí do odpoledních hodin a rozdíly v komunikaci mezi jednotlivými zařízeními.

Výsledky zároveň otevírají další otázky. Jak se způsob komunikace s robotem mění v čase? Dokáže se robot přizpůsobovat konkrétnímu zařízení? Jakou roli při interakci hraje personál? A může být technologie navržena tak, aby lépe reagovala na potřeby různých skupin klientů?

Právě odpovědi na podobné otázky mohou rozhodovat o tom, zda se sociální roboti stanou pouze zajímavou technologickou novinkou, nebo skutečně smysluplnou součástí péče.

DIGI4Care testuje technologie přímo v praxi

Analýza interakcí se sociálním robotem Robin vznikla v návaznosti na pilotní aktivity mezinárodního projektu DIGI4Care. Projekt financovaný z programu Interreg Danube Region Programme propojuje 12 organizací z osmi zemí Podunajského regionu a zaměřuje se na integraci digitálních technologií do zdravotní a sociální péče.

Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické v Praze vede pilotní program č. 4 zaměřený na zavádění digitálních řešení v péči o osoby s demencí, Alzheimerovou chorobou a dalšími kognitivními poruchami.

Český pilot probíhá ve spolupráci s Krajem Vysočina a zařízeními Sociální centrum Kraje Vysočina, Integrované centrum sociálních služeb Jihlava a Alzheimer Home Jihlava.

Projekt se přitom nesoustředí pouze na otázku, zda technologie technicky fungují. Sleduje jejich reálné využívání, přijetí ze strany klientů a personálu i způsob, jakým vstupují do každodenních procesů péče.

A právě Robinovy modré oči nyní nabídly první pohled na to, co se děje ve chvíli, kdy technologie opustí prezentace a laboratoře a začne skutečně naslouchat.

Projekt DIGI4Care se zaměřuje na implementaci moderních technologií ve zdravotní a sociální péči. Projekt financovaný z programu Interreg Danube Region propojuje partnery z 8 zemí s cílem vytvořit udržitelný model péče.