Od testování k výsledkům: projekt DIGI4Care ukázal, co technologie skutečně přinášejí sociální péči

Co se stane, když digitální technologie opustí laboratorní prostředí a začnou se používat v každodenním provozu zařízení sociálních služeb? Právě na tuto otázku hledal odpověď projekt DIGI4Care. Výsledky pilotního testování, zkušenosti z praxe i doporučení pro další rozvoj digitálně podporované péče představil projektový tým 11. června 2026 na Národním kulatém stole v Jihlavě.

Na Krajském úřadě Kraje Vysočina se sešlo 25 zástupců poskytovatelů sociálních služeb, vedení organizací, odborné veřejnosti, regionální správy, inovačního prostředí a partnerů projektu DIGI4Care.

Tentokrát už nebyla hlavním tématem otázka, jaké technologie by jednou mohly sociální péči změnit. Diskuse se posunula dál. Projektový tým představil výsledky získané během reálného používání digitálních technologií v zařízeních dlouhodobé péče.

Od sociálního robota po kognitivní rehabilitaci

Česká část projektu DIGI4Care se zaměřuje na využití digitálních technologií v péči o osoby s Alzheimerovou chorobou, demencí a dalšími kognitivními poruchami. Fakulta managementu VŠE vede pilot č. 4, v jehož rámci byly v českých zařízeních testovány technologie pro kognitivní a sociální rehabilitaci, monitoring životních funkcí a pohybu nebo zjednodušení administrativních procesů.

Patří mezi ně kognitivní kostky ProxyQB, sociální robot Robin, technologie pro monitoring životních funkcí a pohybu nebo nástroj pro převod mluvené řeči do elektronických záznamů. Projekt přitom sleduje nejen akceptaci technologií klienty a zaměstnanci, ale také jejich začlenění do procesů péče a bariéry, které jejich implementaci doprovázejí.

Právě výsledky tohoto testování představila během setkání Kristina Randlová z Fakulty managementu VŠE.

Data ukázala, že zavádění technologií do sociálních služeb není pouze otázkou jejich technických funkcí. Významnou roli hraje prostředí konkrétního zařízení, dostupnost internetového připojení, technická podpora, kompatibilita se stávajícími informačními systémy i způsob, jakým je technologie začleněna do práce zaměstnanců. Mezi identifikované bariéry patřil například slabý Wi-Fi signál, nedostatek zařízení potřebných pro propojení technologií, omezená dostupnost technických pracovníků nebo nekompatibilita s elektronickou databází klientů.

Více než pět tisíc vět ukázalo, jak klienti mluví s robotem

Jedním z prezentovaných témat byly výsledky analýzy dat ze sociálního robota Robin.

Výzkumný tým analyzoval celkem 5 129 promluv zaznamenaných ve třech zařízeních. Výsledky ukázaly výraznou dominanci komunikace spojené s hudbou. Mezi nejčastějšími výrazy se objevovala slova jako „hrát“, „písně“ nebo „lidová hudba“ a také jména českých zpěváků, například Karla Gotta či Waldemara Matušky.

Zároveň se ukázalo, že způsob komunikace s robotem se mezi zařízeními liší. Zatímco v Alzheimer Home byly interakce kratší a strukturovanější, v Domově pro seniory Jihlava-Lesnov se častěji objevovaly otevřené otázky a dialogičtější komunikace. Sociální centrum Kraje Vysočina zaznamenalo největší objem i variabilitu interakcí.

Výsledky tak naznačují, že ani stejná technologie nemusí v každém zařízení fungovat stejným způsobem. Interakci ovlivňuje prostředí, každodenní režim i charakteristiky klientů.

Mohou technologie pomoci řešit nedostatek personálu?

Významná část programu se zaměřila také na širší otázku budoucí kapacity péče o osoby s demencí.

Prezentovaný integrovaný model péče vychází z předpokladu, že digitální technologie a umělá inteligence nemají nahrazovat pracovníky. Mohou však pomoci jinak rozdělit některé činnosti a lépe využívat omezené personální kapacity.

Výsledky pilotu s technologií ProxyQB například ukazují potenciál pro zapojení vyškolených pečovatelů do vybraných částí individuální kognitivní a sociální rehabilitace. Aktivační pracovník by tak nemusel osobně realizovat všechny rutinní aktivity, ale mohl by více působit jako garant kvality, nastavovat program, kontrolovat jeho průběh a věnovat se náročnějším případům.

Podle prezentovaného modelu může využití technologie zvýšit potenciální počet klientů zapojených do individuální podpory přibližně ze 4–6 na 8–18, aniž by bylo nutné odpovídajícím způsobem navyšovat počet pracovníků.

Technologie zde tedy není představena jako náhrada lidské péče. Je nástrojem, který může část přípravy standardizovat, podpořit pracovníka při realizaci aktivit a umožnit odbornému personálu soustředit se tam, kde je jeho zkušenost nejvíce potřeba.

Kolik stojí zavést technologie do reálného provozu?

Samostatnou část programu věnoval Peter Pažitný nákladům a nákladové efektivitě vybraných technologií.

Výsledky ukazují, že nákladová náročnost se výrazně liší nejen podle technologie, ale také podle konkrétního zařízení. Největší část časových a finančních nákladů je spojena s iniciační fází – tedy obdobím, kdy je nutné technologii zavést, nastavit a proškolit personál. V dalších měsících se náročnost zpravidla snižuje.

Právě intenzita skutečného využívání technologie se ukazuje jako jeden z klíčových faktorů její ekonomické efektivity.

U kognitivních kostek ProxyQB tvoří významnou část nákladů fixní náklady. Čím více je tedy technologie využívána, tím nižší jsou náklady připadající na jednu minutu jejího použití. Analýza zároveň ukázala, že do hodnocení je nutné zahrnout také potenciální úsporu času při přípravě aktivit a možnost, aby jeden pracovník pracoval současně s více sadami technologie.

Další modelování ukázalo, že při zapojení pečovatele a dvou či tří sad technologie lze při stejné časové dotaci realizovat měsíčně o 105 až 210 individuálních aktivizací více než ve stávajícím modelu.

Z pilotního projektu k doporučením pro veřejnou politiku

Výsledky testování nezůstávají pouze na úrovni jednotlivých zařízení.

Na jejich základě projektový tým formuloval doporučení pro další rozvoj digitálně podporované péče v České republice. Patří mezi ně vytvoření jasného rámce pro přesun vybraných činností mezi profesemi, definování minimálních standardů školení, posílení role aktivačního pracovníka jako garanta kvality nebo vytvoření mechanismu financování digitálně podporované rehabilitace.

Doporučení se zaměřují také na jasné vymezení kompetencí jednotlivých pracovníků, standardizaci a měření kvality nebo lepší propojení zdravotního a sociálního sektoru.

Zkušenosti ze zahraničních částí pilotu zároveň ukazují, že technologie mohou v různých zemích řešit odlišné problémy. Zatímco v českém prostředí se diskutuje především o efektivnějším rozdělení činností mezi pracovníky, v Bosně a Hercegovině technologie ProxyQB pomohla zavést strukturovanou individuální kognitivní rehabilitaci tam, kde dříve probíhaly především neformální skupinové aktivity.

Technologie si účastníci mohli sami vyzkoušet

Národní kulatý stůl nebyl postaven pouze na prezentacích výsledků. Významnou část programu tvořila praktická ukázka technologií a networking. Účastníci tak měli možnost lépe poznat jejich fungování a diskutovat o přínosech, limitech i možnostech využití v různých typech sociálních služeb. Program setkání propojil prezentaci výsledků, integrovaného modelu péče, policy recommendations a nákladové efektivity s praktickou demonstrací technologií.

Setkání vytvořilo prostor pro diskusi mezi poskytovateli sociálních služeb, zástupci veřejné správy, odborníky a projektovými partnery. Právě sdílení praktických zkušeností je důležité pro další fázi projektu – výsledky pilotního testování nyní mohou sloužit jako základ pro diskusi o tom, za jakých podmínek lze digitální technologie smysluplně začlenit do každodenní péče.

Projekt DIGI4Care je spolufinancován Evropskou unií v rámci programu Interreg Danube Region Programme. Jeho cílem je podporovat zavádění inovací a digitálních technologií ve zdravotní a sociální péči prostřednictvím mezinárodní spolupráce, testování řešení v reálném prostředí a sdílení získaných zkušeností.

Projekt DIGI4Care se zaměřuje na implementaci moderních technologií ve zdravotní a sociální péči. Projekt financovaný z programu Interreg Danube Region propojuje partnery z 8 zemí s cílem vytvořit udržitelný model péče.